Afghánistán a velká hra
Mumia Abu-Jamal, 18.12.2001
Pro milióny Američanů jsou dějiny zmateným hlavolamem – a to i americké dějiny. Když se podíváte na světové dějiny, tak se tento hlavolam jen zvětší a stane se ještě neproniknutelnějším.
Afghánistán, starobylý stát o velikosti Texasu v srdci Asie, se pro ně stal “reálným” teprve až v prašných, strachem prosáklých následcích 11. září 2001. Kromě krátkých zmínek o deseti letech války s bývalým Sovětským svazem nemá většina téměř žádnou představu o dlouhých, válečnických tradicích Afghánistánu.
Vidíme to na roli tohoto národa v tzv. velké hře, čili v imperiálních konfliktech mezi Brity a Rusy, které se datují od začátku devatenáctého století. V té době se carské Rusko snažilo rozšířit hranice svého impéria na jih, který Petr Veliký označoval jako “teplé vody Indického oceánu.”
Na tuto oblast si však dělala nároky britská Raj (neboli koloniální Indie). V jejím středu bylo afghánské království.

Evropskou intervenci iniciovalo Rusko, když dotlačilo perského Kadžar Šáha, aby zaútočil na Herát na západě Afghánistánu, který chápalo jako “bránu do Indie.” Britové reagovali tím, že vyslali jednotky a materiál na obranu Herátu. Na odpor vůči perskému úsilí připlula flotila britských lodí do Perského zálivu a tak dala v letech 1837-38 šach mat ruským snahám o tuto oblast.
Asi tak v příštích 80 letech budou Afghánci bojovat ve třech válkách proti Britům a každou vyhrají. Poslední anglo-afghánská válka skončila v roce 1919. V té době už Britové předali většinu imperiálních povinností Američanům a car uvolnil cestu sovětům. Protagonisté se sice změnili, ale hra zůstala; byť se v ní hrálo podle pravidel studené války.
V 80. letech 20. století byla hra opět v plném proudu, protože USA tajně posílaly zbraně a podporu, aby vyvolaly sovětskou vojenskou reakci a odstartovaly to, čemu poradce pro národní bezpečnost za Carterovy éry, Zbigniew Brzezinski, říkal “afghánská past.” Afghánistán se pro sověty stal Vietnamem, protože tam ve válce ztratili desetitisíce mužů a protože vedl ke konečnému rozpadu SSSR.
Se vstupem armády USA do Afghánistánu, aby svrhla multinárodní vládu Tálibánu, se teď rozehrálo nové kolo velké hry.

Tálibán byl v bitvě přemožen vojenskou strategií neúnavné vzdušné síly, těžkého bombardování a pozemních jednotek známých jako Severní spojenectví. Během několika týdnů přišel fakticky o každý akr půdy.
Jenže i tento stav je jen další fází velké hry, kdy kostkami vrhají někteří ze starých hráčů. Neboť pravdou je, že Tálibán byl klientským státem pod silným vlivem Pákistánu a Saúdské Arábie. Kábul a mnohá další velká města Afghánistánu jsou teď ale pod kontrolou tzv. Severního spojenectví a Saúdy a Pákistánce nahradili jiní a Rusko drží ruce na výhře, které nedokázalo dosáhnout ani deseti lety války.
Nejsou to “teplé vody Indického oceánu,” po nichž kdysi bažil Petr Veliký, co povzbuzuje ruské chutě, ale černé zlato, ropa, pod Kaspickým mořem, která bude příštího půl století pohánět průmyslovou výrobu.
Ve velké hře se dál hraje, jako vždy, o bohatství a moc.