Deklarace principů Kubánského anarchistického hnutí, podzim 2003

Kubánští anarchisté a anarchistky, anarchosyndikalisté a anarchosyndikalistky vždy byli a jsou pro boj za svobodu, sociální spravedlnost a anarchistický socialismus, protože je to, ve shodě s našimi zásadami a dohodami, naše nevyhnutelná povinnost.
Jak Kuba prožívá jedno z nejbolestivějších období své historie, předkládáme tento dokument, pokračujeme tak v tradici odsouzení a boje proti státní moci, ať už kolonialistické, kapitalistické, diktátorské nebo dnešní totalitní. Bojovali jsme a odsuzovali tyto špatnosti před založením Svobodné kubánské asociace i později, na I. Kongresu r. 1944, II. Kongresu r. 1948, III. Kongresu r. 1950, na Mezinárodní anarchistické konferenci r. 1955, v Deklaraci principů z r. 1960 a později v exilu od roku 1965, v Deklaraci anarchistického hnutí r. 1975, v úvodnících Anarchistického informačního bulletinu do r. 1979, v Guangara Libertaria do r. 1994, a v mnoha deklaracích a projevech na různých fórech v letech 1979, 1988 a 1995, odsuzovali jsme také castristický režim na mezinárodních setkáních v Itálii, Francii, Mexiku, Španělsku a ve Spojených státech.

PROTOŽE:
1. Od roku 1959 až do dnes kubánská vláda, samozvaně "socialistická" a reprezentovaná ve fašistickém stylu pouze osobou svého "Nejvyššího vůdce", utlačuje a vraždí naše třídní bratry a sestry, a ve jménu kubánského lidu si osobuje funkci Jediného tyrana.
2. Po více než čtyřiačtyřiceti letech despotismu, který nemá na této polokouli srovnání, se kubánský lid nalézá po krk v chudobě, korupci a vynucené poslušnosti, bez jakýchkoli práv, brutálně a nelidsky ohrožován a terorizován politickou policií režimu, s právním a nápravným systémem srovnatelným s nacistickým Německem a sovětskými Gulagy.
3. Dlouho trpící kubánský proletariát (průmysloví a zemědělští pracující), falešně zastupovaný hierarchickými a fosilizovanými svazy fungujícími podle fašistické ideologie, se nachází polapen v sociálním systému, který perzekuuje a vězní za takové činy, jako je pokoušení se o svobodné organizování se; v systému, který vykořisťuje a diskriminuje, rasově a politicky, bez práva na stávku, protest a bojkot. Proti takovému zneužívání je nutné, aby se osvobodil z nechvalně známých okovů, které ho utlačují.
4. Jako muži a ženy zavázaní svobodě jsme se rozhodli zveřejnit tento dokument a bojovat na našich barikádách celou svou silou za získání svobody, do posledního soudruha a soudružky, do konce našich životů.

PROHLAŠUJEME:
1. Kubánská krize je naší první prioritou.
2. Jako internacionalisté máme povinnost podporovat naše anarchistické soudruhy a soudružky po celém světě a ty třídní bratry a sestry z řad jiných ideologií, podobných našim zásadám, když nás požádají o solidaritu.
3. Jsme proti všem státům a jejich zástupcům, proti všem vládám a říším, které se snaží o globalizaci, centralizaci nebo o ovládnutí zbytku lidstva.
4. Nezajímáme se o boj o politickou moc, ale vždy odporujeme jakémukoli fašistickému, kapitalistickému nebo třídnímu nepříteli, nyní i v budoucnu. V souladu s myšlenkou, že všechny politické vlády mají své kořeny v náboženství, manifestujeme svou opozici ke všem náboženstvím a církvím, stejně jako k těm filozofiím a ideologiím, které se staví proti kritickému rozvoji všech lidských bytostí.
5. Usilujeme o naprosté osvobození pracující třídy; naše hlavní pozornost a zájem je upřen na kubánský proletariát, s ohledem na sociálně-politickou situaci, ve které se nalézá: tragická bažina, která nemá na našem kontinentu srovnání.
6. Nabízíme naši bratrskou solidaritu jakékoli skupině, hnutí nebo jeho části, kdekoli na světě, které přijmou za své jako počáteční i konečné cíle svobodu a sociální spravedlnost pro svůj lid. Internacionalismus vždy začíná na nejbližším místě boje. Podporujeme všechny boje utlačovaných a vykořisťovaných lidí za své osvobození zpod nadvlády, ať už imperialistické nebo domácí. Oslavujeme krásu lidské rozmanitosti a uznáváme sociální a kulturní přínos všech komunit Země. Budeme udržovat všechny druhy volných a bratrských vztahů s takovými sektory, anarchistickými nebo anarchosyndikalistickými, na Kubě i mimo.
7. Jsme nepřátelé kapitalismu a konzumerismu. Podporujeme všechny formy odporu proti současnému kapitalistickému vykořisťování: stávky, sabotáže, boje na pracovištích, obsazování budov, stávky nájemníků a boje za společnou kontrolu zdrojů. Toužíme po zrušení námezdního a výrobního systému pro směnu; a tedy odporujeme obrození kapitálu a pokračování systému výroby pro směnu v jakékoli formě, včetně nastolení státního kapitalismu. Chápeme, že jestliže výroba pro směnu je základnou pro vykořisťování zachovávanou kapitálem, pak změna formy výroby pro směnu znamená pouze změnu formy vykořisťování, ne jeho odstranění.
8. Jsme proti státu v jakékoli formě. Odporujeme všem státům bez ohledu na ideologii a bojujeme za jejich odstranění. Cílem státu je udržovat a regulovat nadvládu. Stát má monopol na násilí, mechanismy k prosazování "spravedlnosti" a organizovaný teror: policii, armádu a vězeňský systém.
8.1. Jsme proti systému vězeňství a "sociální adaptace", které považujeme za způsob státní kontroly pro udržování privilegií vládnoucí třídy.
8.2. Jsme proti imigračním systémům a prohlašujeme svobodu pohybu přes fiktivní státní hranice za základní lidské právo.
8.3. Jsme proti ideologii autoritářské levice, která hlásá "přeměnu" státu, obnovení jeho struktur za účelem udržení moci skrze tzv. "proletářský stát", a stejně tak proti současnému diskursu demokratické levice, který prohlašuje "potřebu demokratizovat stát" usuzujíce, že "strategie, v souladu s dobou, musí přejít k okupaci státu" namísto starého "dobytí státu". Tato pozice - očekávat vše od státu a v rámci státu - logicky přináší odsunutí všech sociálních bojů a zachovává demokratickou hru nabízející "každému" možnost "podílení se" na volební frašce.
8.4. Jsme proti zpátečnické okázalosti konzervativní reakce (třídní, klerikální, fašistické), která usiluje o návrat k hanebné a zkorumpované minulosti.
9. Bojujeme za společnost založenou na spravedlnosti a rovnosti mezi lidmi bez ohledu na gender. Jsme za osvobození a sebeurčení žen; a tedy jsme proti patriarchálnímu a androcentrickému systému nadvlády.
10. Bojujeme proti rasismu. Podporujeme kulturní různorodost. Jsme si vědomi historické diskriminace afrokubánského lidu, od otrokářství až do dnešních dnů, a prohlašujeme svůj boj za sebeurčení černých lidí. Stejně tak přiznáváme historický útlak domorodého obyvatelstva Amerik. Stojíme v solidaritě s jejich libertinským bojem za samosprávu, kontrolu nad svými zdroji, spravedlnost a důstojnost.
11. Odmítáme heterosexualitu nařízenou shora patriarchální kulturou a uznáváme sexuální různorodost v lidských vztazích. Podporujeme sebeurčení lesbiček, homosexuálů a bisexuálů.
12. Jsme proti kapitalistickému industriálnímu systému, vybudovanému na vykořisťování planety a jejích obyvatel. Bojujeme taktéž proti kruté destrukci kubánského ekosystému Castrovou diktaturou. Podporujeme boj všech hnutí odporujících pokračujícímu ničení životního prostředí. Uznáváme potřebu revoluční změny našich vztahů k planetě a všem druhům, které ji obývají.
13. Budeme bojovat na všech frontách za obrození anarchosyndikalistických ideálů mezi proletariátem, které byly zašlapány autoritářským "socialismem" a vyrvány Castrovým režimem. Socialismus musí jít vždy ruku v ruce se svobodou.

POTVRZUJEME, ŽE:
1. Protestujeme proti politickým represím nastoleným Castrovým fašistickým státem.
2. Politická policie musí být rozpuštěna.
3. Trest smrti musí být okamžitě zrušen.
4. Všichni političtí a sociální vězni musí být okamžitě propuštěni.
5. Vojenská služba musí být zrušena a vojenská mašinérie rozpuštěna. Místo ní budou, svobodně a spontánně, organizovány obranné kolektivy, posilující vazby s těmi antimilitaristickými sektory, které inspirují své akce z anarchistického úhlu pohledu.
6. Zrušení státu je bezodkladnou a realizovatelnou nezbytností. Uznáváme schopnost lidí organizovat své životy a své komunity bez potřeby politických, ekonomických a vojenských parazitů.

ZÁVĚRY:
Kubánské anarchistické hnutí, v souladu s a z logiky svých ideálů anarchistického socialismu, sociální spravedlnosti, samosprávy, třídní organizace, autonomní municipality, individuální a kolektivní svobody kubánských lidí, se opět staví proti Castrovu fašistickému totalitarismu. Žijeme v čase oživení anarchistického ideálu, kdy je zřetelný růst mezinárodního protestního hnutí; dnes, více než kdy jindy, můžeme zahlédnout rozbřesk svobody a domníváme se, že je nezbytné bojovat proti totalitnímu despotismu na Kubě, spolu se soudruhy a soudružkami na ostrově, stejně jako s anarchistickým hnutím celého světa.
Naléhavě žádáme všechny revoluční anarchistické skupiny, aby koordinovali své úsilí s naším v boji za anarchistickou socialistickou společnost. Nejde o vršení ideologických náhodných akcí, ale o součet našich snah v závazné revoluční praxi, v reálné konfrontaci ve všech rovinách, tváří v tvář neokolonialistickým útokům a globálnímu militarismu a kapitalismu. Sociální revoluce, které musíme dosáhnout, vychází z reálných potřeb utlačovaných, ze skutečného hnutí vykořisťovaných, potvrzujících svou touhu žít ve svobodné a humánní společnosti, která se jednou provždy ve jménu pokroku rozloučí se všemi ideologiemi smrti, důsledky vykořisťování a útlaku.
Soudruzi a soudružky, buďme tím, čím skutečně jsme. Vzhůru do boje. Osvojme si logickou a revoluční praxi anarchismu.

Autor: Pavel Pecka