Prvomájové setkání anarchistů – text přijatého prohlášení

Když ráno v polospánku kráčíme z domova do práce a potom z práce do supermarketu a pak za večerního soumraku ze supermarketu zase domů, stalo se obvyklým dojít k přesvědčení, že jiný svět není možný. Volný čas, který nám zbude, je pouhou iluzí svobody. Je zbožím jako cokoli jiného a naše možnosti jsou předurčeny systémem, který po nás chce jen to, abychom ve svém volnu obnovili svoji pracovní sílu.

Za mlhou naší rutiny se skrývá podřízenost řádu a režimu, který není náš. Tento systém státu a kapitalismu obsadil celou společnost a nenajdeme místo, kam by se nesnažil dosáhnout. Chceme-li nebo ne, nutí nás zapojit se, vynucuje si náš souhlas, naše mlčení. Před mocí a kapitálem se nedá utéct. I v tom nejvzdálenějším místě na světě, i v tom nejzapadlejším koutě ve městě stále platí peníze. Ze systému není možné se vymanit nebo vykoupit.

Systém nás nutí za všech okolností přemýšlet a jednat v termínech zisku, směny, hodnoty, soutěže, konkurence a nadvlády člověka nad člověkem.

Žijeme ve světě, kde nám nic nepatří. Kapitalisté nám ukradli čas i životní prostor, radost, lásku i nenávist. Vše, co potřebujeme a po čem toužíme, jsme nuceni si kupovat zpět. Jsou to však jen náhražky, které nám mají dát pocit klidu a jistoty, možnost zapomenout na skutečnou bídu našich životů. Je to systém státu a kapitalismu, který z nás dělá pouhé stroje na výrobu a spotřebu, zjednodušuje naše myšlení a prožívání. Peníze a moc nás neničí pouze nesmyslnou prací, následovanou ohlupující zábavou. Proniká i do našich vztahů, ano, i milostných. V tomhle kolotoči moci a peněz už nejsme svobodnými lidmi, ale jen frustrovanými loutkami produkce. Jsme odcizeni sami sobě, svým životům.

Trávíme svůj život v závislosti, kterou nenávidíme, a nudě, která nás požírá zaživa. Každé ráno nás nutí vstávat, abychom jako námezdně pracující prodávali v práci svoje životy za mzdu, pouhý zlomek toho, co skutečně vytváříme. Můžeme si svůj život také zakoupit na splátky a svoje otroctví ještě prohloubit. Není rozdílu v tom, jestli jsme námezdně pracující, nebo studenti a na tohle vykořisťování se teprve připravujeme, nebo živnostníci a nutíme sami sebe prodávat svoje schopnosti.

Tento systém nevznikl a nefunguje sám od sebe, není to přírodní jev jako východ slunce. Systém je udržován nejen naší každodenní účastí, ale také každodenním útlakem, vykonávaným konkrétními lidmi. Těmi, kteří z toho mají prospěch, a těmi, kteří výměnou za kousek moci nebo více peněz, přijmou povinnost držet ostatní na uzdě. Vládnoucí třída je přítomna v každé továrně, škole, obchodu, na každé policejní stanici, všude okolo nás. Kdo ji tvoří? Kapitalisté, šéfové, bankéři, politici, manažeři, policisté, soudci… všichni ti, kteří ve svém zájmu udržují v chodu stát a jeho instituce, chránící kapitalismus.

Nemáme zájem o nic, co nabízí tato společnost. Nechceme vydávat rozkazy, ani je poslouchat. Narodíme se do tohoto systému a jako dárek dostaneme předurčení svého života. Kdo je na dně, má tam podle systému zůstat, kdo je nahoře, má zcela jiné možnosti. Pohádka o společenském vzestupu a rovných šancích je založena na tom, že úspěch jedněch je automaticky vykoupen bídou a útlakem druhých.

Systém státu a kapitalismu není možné zreformovat, je nutné ho zničit. Žádný stát nemůže být sociální ani ekologický, protože není v zájmu kapitálu zohledňovat lidské potřeby nebo životní prostředí. Naším nepřítelem tedy není jen vládnoucí třída, ale také všichni, kteří nám nutí falešné alternativy „kapitalismu s lidskou tváří“. Nevěříme lžím nevládních organizací o boji za lidská práva ani pohádkám o „fair trade“ zboží. Tento systém umožní pouze to, co neohrozí jeho podstatu, a žádný obchod není férový. Odmítáme také odbory, výtvor tohoto systému, jehož jedinou funkcí je zmírnit náš hněv a udržet nás na pracovišti. Odmítáme také iluzi antifašismu, který bojuje pouze proti jednomu z mnoha projevů kapitalismu, nikoli proti systému jako celku.

Stejně tak odmítáme demokracii, která v nás má vzbudit iluzi spoluúčasti na rozhodování o našich životech. Nebudeme o nic žádat a o nic prosit. Budeme si brát zpátky, co nám náleží. Možnost žít vlastní, neodcizený život. Všechno, nebo nic: nevěříme na reformy, ústupky a hesla o lepším životě při troše snahy nebo rovné příležitosti.

Jsme anarchokomunisté. Lidský život pro všechny poskytuje pouze společnost založená na solidaritě a vzájemné pomoci, neodcizená kapitálem a státem. Mezilidské vztahy osvobozené od nadvlády a stereotypu, svobodná kultura. Nic z toho nepadá z nebe, držitelé moci se jí nevzdají dobrovolně, to, co nám odcizili, dostaneme zpět pouze bojem. Jak žijeme, vyplývá z toho, jak jsme ochotni postavit se silou utlačovatelům. Tento systém je třeba svrhnout sociální revolucí.

Z naší touhy a potřeby neodcizeného svobodného života vyplývá potřeba svobody a rovnosti pro všechny. Potřeba nepoměřovat lidi jejich ekonomickou a jinou „hodnotou”, potřeba jiného než hierarchického uspořádání společnosti. Potřeba anarchistického komunismu. Společnosti bez nepřirozených autorit, omezení a hranic. Světa založeného na radosti sdílet s ostatními. Světa zbaveného pokřivené morálky náboženství a válečného běsnění. Světa, ve kterém neexistuje slovo třída a vykořisťování je nahrazeno vzájemnou důvěrou a solidaritou.

Skutečným začátkem je naše rozhodnutí odmítnout podvod společnosti, ve které jsme dnes nuceni žit. Není třeba čekat na „vhodnou” dobu. Boj je možné zahájit dnes. Tajemstvím je skutečně začít. Každý může přispět svým dílem k podvrácení režimu. Tento systém je zranitelný stejně jako každý jiný, není nějakou abstrakcí, ale je fyzicky přítomen v podobě bank, policejních stanic, reklamních bilboardů, realitních kanceláří, nákupních center, kamer na rozích ulic, luxusních automobilů, káravých pohledů učitelů a profesorů, novinářských lží, propagandy z televizní obrazovky, vojenských základen, kanceláří manažerů lidských zdrojů, úsměvů politiků…

Nemáme žádné mocenské a politické ambice. Nežádáme vaše hlasy. Netoužíme po tom stát se vůdci jakéhokoli hnutí. Nejdříve musíme říci jednoznačné NE tomuto systému, abychom mohli začít svobodně přemýšlet a tvořit novou společnost.

Naše cesta je v narušování „normálního” chodu věcí. Roztrhávání jednotlivých článků řetězu nesvobody je v silách každého z nás. To, co chceme, je, abychom v tomto procesu poznali své „spolupachatele” v boji za svobodu napříč celým světem.

Fronta je všude.