Rozhovor s uvězněným anarchistou Yiannisem Dimitrakisem
„Bankovní expropriace je natolik vzdálená bankovní loupeži, jako politici reálnému životu.“


Yiannis Dimitrakis


Poznámka překladatele (do angličtiny): tento rozhovor byl publikován 1. listopadu v athénských novinách. Obsahuje velmi působivá slova soudruha, který se s nekonečnou důstojností, rozvahou a silou k boji zvládá potýkat s barbarským vězněním. Posíláme nejvřelejší pozdravy Yiannisovi Dimitrakisovi a všem dalším obětem vězeňské mašinérie. Nikdo není opravdu svobodný, dokud nejsou svobodní všichni.


Novinový úvod:
Policie jej považuje za člena gangu zvaného „lupiči v černém“. Byl zatčen během bankovní loupeže a odsouzen k odnětí svobody v délce 25 let. Před několika dny ministr ochrany občanů vyhlásil odměnu 600.000 Euro za hlavy zbývajících členů gangu a zároveň prohlásil, že nejsou pouze lupiči, ale také členy teroristických skupin.

Yiannis Dimitrakis, anarchista, mluví poprvé z vězení Domokos, kde je zadržován. Mluví o svých soudruzích na útěku, o nedávném útoku na stanici v Ayia Paraskeui v Athénách, o skupině „Konspirace ohnivých buněk“, a také odpovídá ministrovi ochrany občanů Michalisi Chrysohoidisovi, který nedávno prohlásil: „Jsme ve válce“.

Během bankovní loupeže ze 17. ledna 2006, při které jste byl zadržen, se dalším třem lidem (Simos a Marios Seisidis a Grigoris Tsironis) podařilo uniknout. Před pár dny vypsal ministr ochrany občanů Chrysohoidis na jejich hlavy odměnu 600.000 Euro. Věříte, že to někoho přiměje k poskytnutí informací?

Skutečně policie, někteří prodejní pisálci a pár věčných hostů televizních show připravili společně s ministrem veřejného pořádku (a nikoliv ochrany občanů, což je nový název upřednostňovaný vládou) ideální půdu pro případné lovce skalpů. Je také fakt, že vykonavatelé politické moci vždycky zkoušejí vytvořit ve společnosti mentalitu práskačů a vzájemného donášení – někdy hrozbami, jindy zase nejrůznějšími formami odměn.

Naštěstí uvědomělá řecká společnost (myslím tu jenž nachází příčinu svých problémů v teroristické vládě a ve finančních elitách, nikoliv u tří pronásledovaných anarchistů), v historii vzdorovala takovýmto praktikám a já věřím, že se tak stane i tentokrát.

Ale protože zde jsou a budou i snaživí inspektoři Clouseauové a důmyslné Agáty Christie, rád bych jim řekl, že hodně lidí miluje donášení, ale nikdo nikdy nemiloval donašeče.

Myslíte si, že se jejich zadržení blíží?
To nevím a přeji si, aby se to nikdy nestalo. Co ale vím jistě je to, že i kdyby byli zatčeni, nezaměstnaným to práci nenajde, mzdy se nezvýší a nezmění se ani nic na životech těch, kteří dřou od svítání do soumraku a přebíhají jako otroci mezi dvěma či třemi zaměstnáními.

Myslíte, že se vzdají bez boje?
Věřím, že boj nenastane, pokud jej chápeme v tom nejužším významu jako například přestřelku. Protože oni nebudou nikdy uvězněni. Vím a jsem si jist tím, že bojují každý den aby zůstali na svobodě. Protože, jak víte, lidé milují svobodu.

Co byste dělal Vy na jejich místě?
Dělal bych přesně to samé. Snažil bych se vyhnout zatčení, které by vzhledem k naší situaci určitě vedlo k odsouzení za trestný čin spáchaný 16. listopadu 2006, kdy se odehrálo přepadení Národní banky v Athénách.

Jakou zprávu byste jim poslal z vězení?
To že mají mé přátelství a lásku už vědí. Řekl bych jim tedy, co kdysi prohlásil Nikos Kazantzakis: „Mám pocit, jako bychom bili hlavami o železné mříže. Mnoho hlav se rozbije, ale jednoho dne se rozbijí i mříže.“

Jaký účel má podle Vašeho názoru vyhlášení odměny za jejich dopadení?
Věřím, že motiv k vypsání odměny za jejich dopadení je součástí plánu ministra veřejného pořádku na zlepšení public relations a má přispět k obrazu, jenž nám vláda předkládá – že ochraňuje.

Naneštěstí tento plán přímo zahrnuje militarizaci se spoustou policejních jednotek ve čtvrti Exarcheia a vyhrabávání starých případů ozbrojeného boje a jak sám ministr prohlásil – ty potom vedou k vypsání odměn za hlavy tří soudruhů.

Nezapomeňte, že veškeré důkazy, které podávají o jejich zapojení do městských gerilových skupin, jsou pouhé informace médií, které „prosákly“ z policejního vedení k jistým novinám během posledních šesti měsíců. Pro mě je tohle vše jen komunikační trik a možná i příprava vhodné výmluvy pro neschopnost policie najít lidi zapojené do dynamických akcí. Zapamatujte si toto: možná v budoucnosti uslyšíme výmluvy jako „když nemůžeme najít uprchlíky, kteří jsou určitě teroristy, jak od nás může někdo očekávat, že objasníme zamotané případy ozbrojeného boje?“

Takže chcete říct, že vláda vytváří teroristy...
To je to jediné, co je jisté. Dělají to už roky. Je to zavedená taktika vlády, jejímž jediným smyslem je ukázat, že vláda chrání.

Považujete nedávný teroristický útok proti policejní stanici v Ayia Paraskeui za odpověď na vypsání odměny za hlavy tří hledaných anarchistů?
Na to by vám mělo nejlépe odpovědět komuniké těch, kteří to provedli. Můj názor tady nehraje roli. Měl byste se raději zeptat nějakých vašich kolegů novinářů, ti totiž jak se zdá jsou nejen vševědoucí, ale také umí výborně soudit a odsoudit. Stali se soudci, žalobci a generálními prokurátory v jednom.

Z policejních zdrojů prosákla informace, že Vy i Vaši údajní komplicové nejste pouhými lupiči, ale že také patříte k teroristickým skupinám. Co na to říkáte?
Podívejte, jediné z čeho jsme ještě během těchto neblaze proslulých „prosáknutí“ nebyli obviněni, je prodej drog, pašování, znásilnění nezletilých dívek a uctívání satana. Vím, že hodně kreativně myslících jedinců na policejním velitelství vzrušuje kombinace všech těchto věcí a chci se upřímně omluvit, že je musím zklamat a říci jim, že takové věci se dějí jen v hollywoodských filmech, které sledují a v knihách, které čtou.

Podle policie patříte ke gangu „lupičů v černém“. Co byste jim na to řekl?
„Lupiči v černém“ je nešťastné označení vymyšlené policií a novináři, které nemá žádný reálný podklad, ale je stále používáno v médiích, i když se během soudního přelíčení tento konstrukt úplně zhroutil. To je stejné, jako když mi připisují sedm loupeží, ačkoliv ví, že jsem jich provedl šest a mluví o neuvěřitelných sumách peněz, které bych měl mít ve svém držení, přestože soud uznal, že peníze má anarchistická scéna.

A to vše v době, kdy již ví, že se ta velkolepá tahanice o které píšou, nikdy nestala a na mé tři kamarády a soudruhy vydaly zatykače s důkazy, které se mi zdají být naprosto absurdní.

V každém případě bych měl říct něco, co prostě vyplývá ze zdravého rozumu: průmyslové kamery používané v bankách jsou většinou staršího tipu a nahrávají pouze černobíle. Lupiči, jak asi víte, mají tendenci přepadat banky v tmavším oblečení, hlavně v zimě a snaží se nevypadat jako třeba folkový zpěvák při vystoupení v klubu.

Obhajoval jste svou účast při loupeži, při které jste byl zadržen, mluvením o „expropriaci“. Jaký je rozdíl mezi expropriací a obyčejnou loupeží?
Rozdíl spočívá v osobě, která akci provádí, i když pro mě jsou tyto dva termíny asi tak vzdálené, jako politici od reálného života. Lidem, pro jejichž akci můžeme použít termín expropriace, jde pouze o překročení od své přirozené reakce na podmínky, kterým čelí, k uvědoměle revoluční pozici, kterou nemůže být nic jiného, než boj proti mocným tohoto světa.

Banka, kterou jste vyloupil, byla později cílem neustálých žhářských útoků, dokud nebyla konečně donucena k uzavření. Jednalo se o pomstu, kterou někdo provedl Vašim jménem?
Především já nevím, jestli se jednalo zrovna o tu konkrétní banku, která byla donucena zavřít. V každém případě útoky, které se během mého zatčení odehrály, byly zjevně projevem solidarity. Pro většinu společnosti banka představuje nelítostný finanční mechanismus, který den za dnem vymačkává tisíce rodin. A každý ví, že bankovní giganti jsou zodpovědní za dnešní finanční krizi, na kterou doplácejí obyčejní lidé.

Označujete se za anarchistu. Věříte v ozbrojený boj?
Během procesu změny společnosti se objevuje mnoho různých podob boje. Každý si vybírá tu formu boje, kterou považuje za politicky přiměřenou době, ve které žije. Osobně si myslím, že neexistuje historický nebo objektivní důvod, pro který bychom měli nějakou formu boje odložit do vitríny se starožitnostmi. Právě naopak, žijeme ve velmi násilné době, kdy stát na mezinárodní úrovni provádí terorismus proti všem.

Před pár dny se odehrál ozbrojený útok proti policejní stanici v Ayia Paraskeui v Athénách. Souhlasíte s takovými útoky?
Co je důležité, je to, jak jsou tyto útoky vnímány v očích společnosti, bez goebbelsovských zkreslujících mediálních brýlí. Nejsem ani soudce, ani odhadce akcí ozbrojeného boje. Nikdy jsem si nenárokoval takový titul.

Někteří antiautoritáři tvrdí vzhledem k tomu, že byli postřeleni policisté, že se jednalo o trest za policejní násilí. Souhlasíte s tímto názorem?
Ať už se nám to líbí nebo ne, ozbrojení představitelé pořádku a bezpečí, jak se jim říká, spojili svou pracovní existenci s násilím a represí, s „náhodnými“ výstřely ze zbraní, se znásilňováním žen a vražděním přistěhovalců na policejních stanicích, s mlácením, mučením, zvůlí, ponižováním a spoustou dalších věcí, ať už za zdmi policejních stanic, nebo venku na ulicích. Když toto vezmeme v úvahu, každý by měl dojít k vlastím závěrům.

Ale není logika kolektivní viny tou nejfašističtější?
Takovou logiku můžeme vidět u vítězů sociálně-politických střetů, které ji proměnily v běžnou praxi. Skutečnost, že se někteří lidé rozhodnou vrátit, co sami dostávají už mnoho let, může mnohým připadat divná, ale co naděláte? Prostě sklidíte co zasejete.

Myslíte, že vstupujeme do fáze násilí bez pravidel? Například až do tohoto dne nebyla nikdy před tím napadena žena. Co říkáte na takovéto útoky „naslepo“?
Nevím, jestli se opravu jednalo o „útočení na slepo“. Útoky, které se odehrály v posledních letech zahrnují cíle, jež historicky patří k autoritářskému systému represe a vykořisťování lidské společnosti. Nikdy jsem neviděl, že by se stal terčem obyčejný člověk.

Jaké pocity ve Vás vyvolává pokus o zabití 23leté dívky?
Měl byste se jít raději zeptat těch, kteří byli zabiti policejními kulkami.

Měli by být devatenáctileté děti zahrnuty mezi cíle teroristů?
Policisté, po kterých se střílelo, nebyli terčem útoku, protože by byli mladými dětmi. Střílelo se po nich z jiných důvodů, které zjevně neměly nic do činění s jejich věkem. To nám ale myslím vysvětlí ti, kteří tu akci provedli.

Před krátkou dobou byli zadržení nějací mladí lidé v Chalandri v Athénách a jsou obviněni z příslušnosti ke skupině „Konspirace ohnivých buněk“. Co si myslíte o nich, jsou to teroristé?
Teroristy jsou ti, kteří nás dennodenně odsuzují k pomalé smrti. K životu bez žití. Ti kteří falešně a bez důkazu obviní devatenáctiletá děcka, jen aby zvrátili svou nadcházející volební porážku. (Yiannis odkazuje na pád konzervativní vlády ze 4. října – poznámka překladatele).

Jaký je Váš život ve vězení?
Stejně těžký jako život ostatních vězňů. Problémy řeckých věznic jsou známé všem a novinářům zvláště. Měl byste ale vědět, že nikdo z nás nepřipustí kvůli své důstojnosti a také kvůli našemu právu na svobodu, abychom uhnili ve vězeňských celách.

Jak s Vámi jednají trestní vězni (myslím tím nepolitické vězně)?
Tak za prvé, nesouhlasím s termínem „trestní“. A neuznávám ani rozdíly mezi vězni. Jak se k vám chovají lidé, závisí na tom, jak s nimi jednáte vy. Vše je dojem. Na druhý pohled nic není takové, jak jsme si představovali.

Kdybyste mohl utéct, uděláte to?
Odpovím vám sloganem: „Touha po svobodě je silnější než všechna vězení“.

Pan Chrysohoidis (ministr ochrany občanů) oznámil, že zruší osobní strážce pro politiky a podnikatele. Poradil byste mu aby je zrušil, nebo ponechal?
Ti, které jste zmínil, mu určitě poradí moudřeji co by měl dělat!

Jak byste odpověděl na jeho nedávné prohlášení „Jsme ve válce“?
Po prvním přečtení by si člověk pomyslel, že se výrok pana Chrysohoidise týká výlučně lidí, kteří se podílí na ozbrojených útocích proti státu nebo jiným cílům. Avšak bližší prozkoumání akcí předchozí vlády odhalí, že ona válka byla vždy vedena proti těm nejzranitelnějším společenským třídám. Jsme ve válce už mnoho let. Oni to jen nikdy nepřiznají. Nejsem si jistý, jaký účel má mít tento válečný pokřik z bezpečí ministerského úřadu za mnoha řadami strážců.

Kdo by dnes v Řecku neměl mít klidný spánek?
Přesně ti samí, kteří by neměli klidně spát ani předtím.

Váš odvolací soud bude 9. prosince. Jak myslíte, že se věci vyvinou pro Vás v takto napjaté době?
Když vidím výsledek prvního soudu a postoj soudů ke všem vězňům, nemohu říct, že bych choval velké naděje. Zkusím vést svůj boj s pomocí svých právníků.

Litujete něčeho?
Všechny své rozhodnutí a volby jsem důkladně promýšlel v souladu s principy a hodnotami, které uznávám. Ty jsem ochoten bránit s nasazením vlastního života. Až do konce.

Jak vidíte svůj další život?
Filosofickým pohledem „Carpe diem“. Nebo také, využij den...