Stručný životopis muže, který podnítil povstání v Syrakusách, příslušníka odboje a klíčové postavy v obnově italského anarchistického hnutí po druhé světové válce.
Alfonso Failla se narodil v Syrakusách na Sicílii 30. července 1906. Přidal se k anarchistickému hnutí, do jehož aktivit se velkou měrou zapojil.

Podílel se na ozbrojeném odporu proti fašistickým oddílům v roce 1925. Se zbraní v ruce společně s dalšími anarchisty čelil invazi tisíců ozbrojených fašistů, kteří měli být před naloděním a odplutím do války v Libii použiti proti hnutí pracujících. Fašisté utrpěli těžké ztráty a pracující s přístavními dělníky v čele povstali. Režim byl přinucen přesunout naloďování jednotek pro válku v Libii do Neapolského přístavu a to ještě na dlouhou dobu po povstání.
V roce 1930 byl zadržen a (s výjimkou krátkého období v roce 1939, kdy byl v Syrakusách pod policejním dohledem) vězněn až do roku 1943. Během třicátých let byl jedním z aktivních stoupenců reorganizace anarchistického hnutí mezi vězni.

11. června 1940 byl na rozkaz fašistického prefekta Syrakus přesunut na ostrov Ventotene, kde se seznámil s Gino Lucettim. Když v červenci 1943 došlo k Mussoliniho pádu a jeho místa se chopil maršál Badoglio, byli antifašističtí vězni z jiných frakcí propuštěni, anarchisté však nikoliv. Mnoho z nich bylo přesunuto do tábora v Renicci d’Anghiari v Arezzu. Podmínky zde byly strašlivé, vězni byli psychicky mučeni hrozbou popravy a panovala zde brutalita. Odpor anarchistických vězňů byl však odvážný a Alfonso, ač jej carabinieri (policista) zranil bodnutím bajonetu, stál v čele vzpoury a hromadného útěku.

Poté se přidal k odboji, působil hlavně v Toskánsku, Ligurii a Lombardii. Pomáhal osvobodit stovky italských vězňů z pochodů do německých táborů smrti. Také pokračoval ve svých anarchistických aktivitách. V roce 1945 pomáhal organizovat Federazione Comunista Libertaria dell’Alta (Federaci libertinských komunistů severní Itálie) a byl mezi delegáty na konferenci v Carraře, na které byla roku 1945 založena anarchistická federace FAI .


Byl jedním z redaktorů anarchistického týdeníku Umanita Nova v Římě. Byl také velmi aktivní v anarchosyndikalistické USI a roku 1967 se účastnil její konference v Carraře jako delegát USI za tuto oblast. Na kongresu vystoupil pro veliké publikum se zahajovací řečí a byl vybrán za delegáta na kongresy MAP během sedmdesátých let. Jako antimilitarista pomáhal s Carlo Cassolou založit Lega per il Disarmo Unilaterale dell'Italia (Ligu za jednostranné odzbrojení Itálie).

Byl také delegátem na kongresu organizovaném Internacionálou anarchistických federací, který byl přerušen spontaneisty v čele s Danielem Cohn-Benditem. Zúčastnil se stovek dalších konferencí a debat a pracoval v mnoha výborech, poslední z nich vznikl v Pise a zabýval se policejní vraždou Franca Seratiniho.

Od roku 1972 už mu zdravotní stav neumožňoval pokračovat ve svých aktivitách. Zemřel v Carraře v lednu 1986.



zdroj: libcom.org