Ve dnech 19. a 20. října se v Řecku konala dvoudenní generální stávka, jednalo se zřejmě o největší protest od pádu vojenské junty (rozsáhlejší popis událostí naleznete např. zde). Druhý den stávky se na demonstraci před parlamentem objevili také členové odborového svazu PAME, který je ovládán Řeckou komunistickou stranou (KKE). Lidé z PAME ale nepřišli podpořit ostatní protestující, naopak se postavili proti demonstrantům a chránili před nimi parlament, ve kterém se schvalovaly další drastické škrty. Před pár dny jsme přinesli popis událostí z 20. října, který sepsal "mladý řecký soudruh bez budoucnosti"(zde), teď přinášíme slibovaný překlad druhé části jeho příspěvku, v níž se zamýšlí nad širšími souvislostmi.


Nejprve pár základních poznámek k sociálně-politickému uspořádání Řecka.

Historické období, které následovalo po pádu vojenské junty v roce 1974, se nazývá Metapolitefsi (něco jako politický převrat jedním slovem). Toto sociálně politické schéma ale v posledních letech narazilo na své limity. Uspořádání státu a vlády, zákony a společenské vztahy, které udržovaly reprodukci kapitalistického vykořisťování, to vše bylo omezeno určitými vzorci vertikálního přesunu jistých hodnot a prostředků spodní vrstvě společnosti. Na počátku osmdesátých let sociálně demokratické uspořádání dosáhlo určité sociální soudržnosti a nastolení smíru mezi státem a lidmi. Mohli jste mít stabilní zaměstnání ve veřejném sektoru, pokud jste volili toho, kdo vám to místo dal, abych uvedl sice velmi zjednodušený, ale zcela reálný příklad. Toto byl hlavní mechanismus, který vytvářel v Řecku třídu mikroburžoazie.

Tento způsob dosažení souhlasu a soudružnosti ale nenapravitelně narušily ústřední politická rozhodnutí vlády, přijatá k překonání krize a platební neschopnosti. Bezprostředním důsledkem těchto opatření je to, že se velká část společnosti propadne z mikroburžoázní střední třídy mezi prekarizovaný proletariát, a to velmi drastickým způsobem. To je ta klíčová změna, která se právě děje. Mluvím tu o lidech, kteří už nemají co ztratit (nebo alespoň brzy nebudou mít co ztratit) a především je není snadné zastoupit v žádné podobě mainstreamového politického schématu, KKE nevyjímaje.

KKE je jednou z mála (ne-li jedinou) stalinistických komunistických stran v Evropě. Poté, co byla legalizována (v roce 1974), se stala součástí systému a to ve všech možných aspektech. KKE provozuje své vlastní podnikání - svou vlastní typografickou společnost (jednu z největších na celém Balkánu) a svá vlastní média (televizní a rozhlasovou stanici), a tak jako každá parlamentní politická strana, i ona přijímá velké dotace ze státního rozpočtu.

"Válka je pokračováním politiky jinými prostředky." Carl von Clausewitz

Po prosinci 2008 a zejména pak v posledních dvou letech, se rétorika a postupy anarchistů a antiautoritářů, rozšířily způsobem, který není snadné interpretovat. Objevily se nové squaty, nová lidová shromáždění a začaly se zkoušet nové metody sebeorganizace. Není tu místo k úplnému popisu posledních tří let, ale mohu říci, že společenský a třídní boj je velmi intenzivní. Možnost, že se objeví nové kolektivní revoluční subjekty, zůstává historickou šancí.

"Politika je pokračováním války jinými prostředky." M. Foucault

Jedna věc je jistá: nadvláda (stát, kapitál a jejich vzájemné propojení) se nemůže se situací vypořádat běžnými způsoby. Situace je totiž nezvladatelná. Existuje zde významná část společnosti, která se v posledním roce zapojuje do střetů před parlamentem. Tito lidé se dostávají do přímého kontaktu s radikálními hodnotami, což se může stát roznětkou něčeho mnohem nebezpečnějšího pro vládnoucí kapitalistické společenské uspořádání. Solidarita, sebeorganizace a nezprostředkované vztahy, můžou zajít mnohem dál, když už jsou jednou vyjádřeny v ulicích. Mohou se stát každodenní životní realitou, šířit se a radikálně přeměnit sociální vztahy jinak často hodnotově zaměřené na zboží a placenou práci a vyjádřit odpor vůči konzumnímu kapitalistickému modelu zásluh. Radikální anarchistický slogan "Krize není obrázek ve zprávách, v ulicích se rodí uvědomění" je dnes opravdu velmi reálný. Nechci teď velebit praxi pouličních bojů, ale trvám na tom, že zde existuje velký potenciál pro radikalizaci. A srážky s policií a stalinisty jsou toho jen ukázkou.

Tuto nezvladatelnou situaci interpretuje vedení stalinistické KKE po svém. Přijalo politické rozhodnutí ochránit parlament a "veřejný pořádek". Mainstremový politický komentátor by asi předložil tuto otázku: "Pokud v organizovaném právním státě už není monopol na násilí uplatňován pouze policií, ale je s jejím souhlasem předán určité části společnosti (v našem případě KKE), co to znamená?"

Odpověď je dána kombinací faktorů ve výše uvedeném kontextu. Fakt, že KKE zajistila ochranu parlamentu odráží jistou politickou dohodu mezi stranou a vládnoucími elitami. Komunistická strana se pokusila všem ukázat, že ona může situaci zvládnout. Že může udržet společenský smír. Lidé z KKE stáli tam, před parlamentem, a snažili se všem říci: "Jsme tady a toto je správný způsob jak vyjádřit svůj protest a když neuděláš, co ti řekneme, tak jsi anarchofašista a provokatér."

Tato rétorika odpovídá převládajícímu způsobu jakým média a privilegované strany interpretují střety v ulicích. KKE se svým jazykem i svou praxí staví na jejich stranu.

Většina takzvané radikální levice (v parlamentu i mimo něj) zařadila do svých projevů stanoviska KKE, snaží se distancovat od zápalných bomb, které byly vrženy na militantní část odborářů, a také udržet při životě falešnou iluzi o skutečné roli KKE a o "společném cíli".

"Barikády jsou směsí bolesti a ideí."

Opravdu si neumím představit, co že to mají ti stalinističtí psychouši ve svých hlavách. Jednou věcí jsem si ale jistý. Kombinovaná pravda citátů od Clausewitse a Foucaulta bude hlavním pravidlem pro další popis aspektů společenského života. Jak poběží čas, bude stále zřetelnější formování dvou nepřátelských táborů. Jeden se bude skládat z těch, kdo chtějí pokračovat v reprodukci kapitalistických vztahů, a to za použití jakýchkoliv prostředků, ten druhý se bude skládat z lidí, kteří chtějí kapitalistické vztahy zničit. Tohle je můj nejupřímnější a nejchladnokrevnější odhad.


Odpor - sebeorganizaci - solidaritu
Za zrušení tříd, sociálních vztahů a rolí, které nám kapitalismus vnutil.


mladý řecký soudruh bez budoucnosti




https://actforfreedomnow.wordpress.com/2011/10/27/attention-to-greece-class-war-intensified/