Asturijská komuna ve Španělsku r.1934 byla jedním z nejdůležitějších milníků dělnického hnutí. Komunistická strana a její trockističtí následovníci o ní rozšiřovali nehorázné lži. Leninistický mýtus blábolil cosi o tom,že vláda nechala "anarchisty nosit zbraně,aby potlačila revoluci". Evidentní absurdita této lži uniká i historikům,kteří se občas dotknou této události,ale kteří jsou naprosto odtrženi od reálného života. Pokud ve Španělsku do r.1939 dělala organizovaná většina něco,s čím stalinisté/trockisté nesouhlasili,pak ji prostě nazvali "anarchisty",a pokud to bylo něco,co jim bylo po chuti,pak ji nazývali "španělskými dělníky". Co se tedy skutečně stalo? Příběh Asturie z r.1934 vám bude vypravovat Jose Luis Mulas Hernandez.
Dělnická aliance založená 28.března 1934 Byla dohodou mezi CNT (Národní konfederace práce-anarchosyndikalisté),UGT (odborový svaz,který se později připojil k PSOE=Socialistická strana),BOC (Dělnicko-rolnický blok) a jejich mládežnickými organizacemi a Komunistickou levicí (později Komunistickou stranou). Aliance měla v úmyslu zakládat místní revoluční dělnické výbory,zajistit každé organizaci její nezávislost v regionální a též v konečné,celonárodní alianci. Takto to mělo zůstat až do dosažení socialistické federativní společnosti.
Vytvoření této aliance bylo možné jedině díky zdánlivé radikalizaci socialistů (míní se členové PSOE). Tři roky po vítězství levice a po založení republiky (1931) zvítězila ve volbách pravice a PSOE společně s UGT začala hovořit o revoluci. Později přiznali,že jejich rétorika byla výsledkem tlaku řádových členů. V Asturii byli socialisté revolučnější než na jiných místech Španělska a vedení bylo těsněji spjaté s lidmi. Aliance mohla být klíčem k úspěchu,kdyby ve zbytku Španělska nedošlo k pouhé generální stávce,ale tak jako v Asturii vypuklo povstání.
CNT se v celém Španělsku těšila přízni Aliance,ale občas docházelo k rozporům. Mnoho lidí z CNT a také z FAI (Iberská anarchistická federace) mělo pochyby o politických cílech Aliance a nedůvěřovalo socialistům. Ale v Asturii,kde 25-30000 z organizovaných 80000 pracujících náleželo k CNT (a sympatizanti představovali dalších 20 tisíc) byli socialisté společně s dalšími organizacemi silní a co je nejdůležitější-nereformističtí (narozdíl od zbytku Španělska). Přesto docházelo k bouřlivým hádkám ,ne ohledně UGT,ale ohledně pochybné úlohy PSOE. FAI ani La Felguera (místní federace CNT) se k Alianci nepřipojili,ačkoli se obě z celého srdce vrhly do povstání.
Komunistická strana měla v Asturii asi 100 ze svých celkových 800 členů v celém Španělsku. Snažila se Alianci diskreditovat a nedovolit jí získat vůdčí pozici. Až v poslední chvíli se KS začala ucházet o členství v Alianci,nepochybně na pokyn ze SSSR. Později se KS opět snažila celou Alianci zdiskreditovat a její výmysly jsou nyní přejímány trockisty,kteří v té době vůbec neexistovali.


PŘÍPRAVY NA RUDÝ ŘÍJEN

Anarchisté z La Felguery dosáhli úžasného vítězství během Duro-Felguerské stávky v r.1933 a v jeho důsledku došlo v celé Asturii ke stávkám a protestním akcím. CNT vyzvala celé Španělsko ke generální stávce (8.12.1933),při níž docházelo k sabotážím,explozím bomb a útokům na pořádkové oddíly. Accion Popular (pravicová strana Gila Roblese) se pokusila zmobilizovat pravičáky z Covadongy (města oslavovaného vlastenci jako místo,kde započalo vyhnání Maurů). Dělnická aliance (pod heslem "UHP"=Sjednocení bratři proletáři) vyzvala ke stávce v celém důlním regionu,s opuštěnými ulicemi posypanými hřebíky,bez taxiků,s přerušeným železničním spojením,atd. Takové akce předcházely povstání v říjnu 1934.
4.října bylo oznámeno,že do vlády vstoupili 3 členové CEDA (klerofašisté). Socialistická strana v Madridu,konečně,vyhlásila generální stávku.


REVOLUČNÍ UDÁLOSTI

Ráno 5.října byly ve všech vesnicích celé Asturie obklíčeny a napadeny kasárny Guardia Civil. Když byly dobyty,došlo k mobilizaci revolučních skupin v Samě,La Felgueře a Mieres,které měli zaútočit na Oviedo,hlavní město provincie,kde vládní jednotky obsadily všechny strategické pozice. Na přelomu 8. a 9.října byla dobyta věznice Model Prison v Oviedu ,kde povstalci objevili obrovské množství pušek a kulometů,ale žádnou munici. Přesto byli vládní vojáci donuceni ustupovat.
9.10. byl Gijon a další města bombardován letectvem pravidelné armády a ostřelován námořnictvem. 11.10. Gijon padl. 12.10. nepřítel znovu obsadil většinu Ovieda a byla vytvořena nová fronta. Bez munice byl Provinční výbor nakonec obklíčen. Velící generál,Lopez Ochoa,nařídil složit zbraně,vydat zajatou Guardia Civil a Guardia de Asalto a kapitulaci výborů. Výměnou měli být ušetřeny životy zajatců. Na postupující vojáky nebyl vypálen jediný výstřel. Podmínky výboru za jakých dělníci složí zbraně byly: ať se terciové a regularové drží mimo důlní oblasti a stáhnou se z fronty (to kvůli jejich nechvalné pověsti).
Ochoa souhlasil a výbor kapituloval za podmínky,že nikdo z jeho členů nebude držet ruce nad hlavou. Dohoda byla veřejně přečtena obyvatelstvu Samy,které ji přivítalo s pocitem zrady. Lidé odmítli kapitulovat,i když věděli jak strašné budou represe. Mnozí z nich nakonec museli prchnout do hor. Když vojáci vkročili do města,přišli s nimi ty nejhorší represe,jaké Asturie kdy poznala.
Již od března 1934 lidé z Gijonu požadovali část výzbroje ukořistěné ve městech,ale socialisté,kteří ji měli pod kontrolou,jim ji upírali. Dokonce jim ani nebyly poskytnuty posily,když se pak v říjnu dostala revolta do krize. Takto bylo povstání pozdrženo. Nakonec vyšli místní průmysloví dělníci a rybáři do ulic,ale Yaguejská kolona (složená z cizineckých legionářů a maurských vojáků,kteří byli převezeni přes moře do Ceuty) začala vraždit muže,ženy i děti.


ZVĚRSTVA ARMÁDY

25 000 vojáků vedl proti Asturii generál Lopez Ochoa,ale rozkazy přicházeli z Madridu od generálů Franka a Godeda. Ironií osudu bylo (vzhledem k symbolickému významu Covadongy),že přivezli zpět do Španělska maurské vojáky,aby vraždili Španěle. Postupující vojáci se setkávali všude,kde nebyla revoluce zlomena,s mosty vyhozenými do povětří a se silnicemi zablokovanými pokácenými stromy,které svědčili o rozsáhlé podpoře revoluce. V Gradu ozbrojené síly narazily na odpor skupiny o 400 lidech,která je donutila ustoupit zpět do Aviles.
Po té,co vojáci dosáhli Ovieda,generálové nechali postřílet všechny zraněné v nemocnici. Vůbec je nezajímalo,na které straně kdo stál. Zajatci byli vyslýcháni a pak stříleni. 100 povstalců vytrvalo na Monte Naranco. Při jejich likvidaci byla zavražděna i šestnáctiletá dívka,Aida de la Fuente. Její přítelkyně byla předtím než ji zavraždili znásilněna.


VEDENÍ REVOLUCE

Všichni španělští dějepisci,i ti,kteří se snaží tyto události snižovat,se shodují v tom,že na anarchosyndikalistických územích jako La Felguera,Ciano,Valdesoto a Gijon,se bral na zajatce a duchovenstvo větší ohled než na ostatních místech. Potraviny byli během bojů zajišťovány systémem přídělových lístků vydaných Zásobovacím výborem,které byli rozdělovány podle počtu členů rodiny. Samotné potraviny se získávaly ze skladišť a z vozů přepravujících zboží. Přístup k nim měli všichni.
Pro Asturijské horníky je tradičním zvykem drobné domácí hospodaření,kterým doplňují svoji dřinu v dolech,takže z tohoto důvodu v nemocnicích neexistoval nedostatek zeleniny,mléka a vajec. Jelikož v Asturii nejsou žádné rozsáhlé pastviny,musel být nalezen způsob jak zajistit maso,aniž by ho museli rekvírovat zemědělcům. Výbory místo toho,aby platili obchodníkům v Pola de Laviana za jejich potraviny,nakoupili ovce přímo od pastýřů z Extremadury. Při těchto transakcích se dočasně znovu objevily peníze (které byli ve vnitřním oběhu zrušeny). Oviedská filiálka Španělské banky byla vyklizena.
Vina na mnohých požárech byla svalována na "divošství horníků",i když je ve skutečnosti založila armáda. V případě podpálení divadla Campoemor v Oviedu byl požár založen revolucionáři a byl naprosto nezbytný pro zbavení nepřítele jeho výhodné pozice. Z tohoto důvodu byl podpálen i tamní ženský klášter,přesto jeho obyvatelky byly předem odvedeny do bezpečí.


VÝBORY

Válečný výbor zajišťoval distribuci válečného materiálu a určoval bojovou taktiku. Zásobovací výbory přidělovaly vesničanům a bojovníkům potraviny a šatstvo. Byly tam též Zdravotnické výbory,které zajišťovaly provoz nemocnic. V některých případech musely být zdravotnické pomůcky vyráběny (dlahy na fraktury se dělali v Duro-Felgueře). Transportní výbory měly brzy v každém městě přístup k 15 nebo 20 vozidlům a Pracovní výbory zajišťující chod dolů je udržovaly v perfektním pořádku. V chodu byly udržovány i hutní pece,jež by byly potřebné v nové společnosti. Telefonní komunikace byly rekonstruovány a tam,kde neexistovaly,byly zavedeny.


REPRESE

Od okamžiku,kdy rebelové kapitulovali začal policejní teror. Signálem bylo vyplenění Dělnického Athenaea v Samě,kdy bylo do plamenů naházeno na 500 knih. Téměř ve stejnou dobu v Německu hoří knihovny buržoazních intelektuálů a svět řve hrůzou,ovšem španělské události jsou tiskem ignorovány. Spalovna odpadků po celých osm dní spalovala těla zavražděných revolucionářů včetně Aidy a její přítelkyně. Na konci října je uvězněno 10000 lidí ,třetina z nich končí ve věznicích o kapacitě pár stovek lidí.


PŘÍČINY NEZDARU

Je možné uvést strategické chyby,sektářství socialistických vůdců,nedostatek munice,vražedné nálety,neúspěch revolty Leonské letecké základny a samozřejmě skutečnost,že ve zbytku Španělska povstání trvalo jen 1 až 2 dny a to přinejlepším ve formě generální stávky a nějakých sporadických přestřelek. Ale pravdou je i to,že to ani nemohlo být jinak.
CNT a FAI,které se těšily sympatiím španělských dělníků,se ve zbytku Španělska nemohly vrhnout do revolty kvůli oportunistickému postoji PSOE,která byla početně nejsilnější a získala zpět podporu,kterou u dělníků ztratila v době své kolaborace s diktaturou Primo de Rivery (jíž socialističtí vůdci jako Largo Caballero posluhovali) a svého dočasného přisluhování za Republiky. To stejné se dá říct i o UGT.
V Katalánsku generalita vyhlásila nezávislý Katalánský stát. Anarchisté byli bdělí a připraveni k povstání. Přesto jen co se nová regionální vláda usadila v sedle,byla provedena razie na anarchisty a byli uvězněny. Generalita a její rada obrany vyhlásila "sledování FAI".
Anarchosyndikalisté chápali,že revolta v Katalánsku je nacionalistická a ne revoluční. Mimo Katalánsko PSOE mířila jedině ke generální stávce a ne k povstání,za to se jí později v Asturii dostane řádné lekce. Antistátní anarchosyndikalizmus nebyl nakloněn vytvoření povstání,které by bylo v zájmu jedné strany a jejího odborového přívěsku. Pouze v Asturii existovaly natolik příhodné podmínky,že stará nedůvěra mohla být odsunuta stranou a mohlo dojít k povstání,v němž se všichni sjednotili.



Poznámka: Článek vyšel v časopise "SYNDIKALISTA" číslo 7 v roce 1995,přeloženo z britského anarchistického časopisu "BLACK FLAG",překladatel neuveden.